A je to tu - ten hooodně nechtěný a dlouho očekávaný návrat do rodné země.
Proto se pokusím v tomto článku sepsat, co mě obecně tento pobyt naučil a proč bych ho jednoznačně doporučila všem, co mají tu možnost.
1. Ne všude to musí být takové jako v ČR. Může to být i lepší ;) (ale samozřejmě si myslím, že i horší) - Já měla to štěstí, vyrazila správným směrem a lázeňské městečko Wiesbaden v Německém Hessensku i s lidmi, zde žijícími a školou, zde ležící, na mě působilo mnohem lepším dojmem než Česká Republika.
2. I když to samozřejmě nelze říci obecně a je možné, že za pouhý půlrok to člověk tak dobře nepozná, přišlo mi, že lidé zde mají prostě jinou mentalitu.
Např. Nalezené klíčky od auta na ulici nezabaví a s autem neodjedou, ale snaží se najít majitele a pokud se nepodaří obrátí se na policii, kde klíčky odevzdají. Otevřené auto na ulici nevykradou, ale projdou dál a ani si nevšimnou, že je něco v nepořádku, protože zde, je to normální. Kola zamčená/odemčená neukradnou, protože prostě nejsou jejich. Bez placení neodejdou, protože se to nedělá. A takový věcí, čemu by se prostý Čech divil, je tu hodně. Ze začátku Vám to může přijít zvláštní, ale nakonec zjistíte, že je skvělé nemuset si dávat pozor, zda si peněženku dáváte do horní kapsy batohu, kde by Vám ji v každé druhé šalině či v metru v ČR ukradli, že naspod batohu, kde Vám ji sice nikdo neukradne, ale zato ani vy, když ji rychle potřebujete , se k ní nemůžete dostat. A na takové příjemné drobnosti si člověk zvykne opravdu rychle. Lidé se pak na sebe nemusí mračit, koukat kolem sebe neustále podezřívavě, neustále si kontrolovat jak vypadají, zda jim někde něco nekouká nebo zda mají vhodné oblečení, co se teď nosí, protože zde, je to každému jedno. Je to vaše věc a nikdo na vás nekouká divně, když jdete v létě v bundě nebo v zimě v krátkém rukávu, když máte hábit a ne kalhoty atd.
Všechno toto i když vám to nemusí připadat, člověka tak uvolní a zbaví nepotřebného stresu, že je mu najednou o moc lépe a i když zde třeba více pršelo (což prý nebývá tak běžné v této oblasti, jak letos), tak náladu máte stále lepší jak když je v ČR překrásně.
3. Všechno jde, když se chce!!!
Toto opravdu platí. A můžete namítnout, že něco nemusí jít, když to někdo jiný nechce i když vy chcete. Je to pravda. Občas se můžete setkat s lidmi, co řeknou: "Takhle NE!". Ale není to běžné. Za celou dobu pobytu a zařizování různých věcí jsem zjistila, že ke všemu musím přistupovat tímto způsobem. Je samozřejmě potřeba zjistit si, jaké papíry atd. potřebujete a jaký postup je obvyklý pro jejich získání. Často se Vám ale stane, že přijdete někam, kde netuší, jak to chodí a tak když se zeptáte, jestli to takto jde, řeknou, že ne, protože s tím nemají zkušenost. Vždy je lepší přijít a říct: "Potřebuji to a to, mohli by jste mi to prosím zařídit?" Pokud bude odpověď, že ne případně nevím, musíte se odkázat na jiné věci, kde jste četli, případně Vám tam a tam bylo řečeno, že toto a takhle to opravdu jde a že od nich potřebujete jen zde toto a toto razítko. Pak už se málo kdy setkáte s lidmi, co řeknou: "NE! Takhle to nejde."
4. Nikdy se nenechte odradit při prvním neúspěchu.
Nebojte se být slušně dotěrní. Vše je o komunikaci. Proto se tento mocný nástroj rozhodně snažte používat. Mě samotné to dělá hooodně velký problém, protože komunikovat s lidmi neumím a bojím se jejich reakce. To vychází hlavně ze zkušenosti v ČR, kdy jsou lidé často nepříjemní a neochotní Vám pomoci. Zde je to naopak. Pokud něco potřebujete, rádi Vám poradí. Nestane se Vám však, že Vás někdo vyhledá a řekne: "Jé, ty potřebuješ to a to, já ti s tím pomůžu." To se stát prostě nemůže, dokud ten, kdo Vám jinak opravdu ochotně a rád pomůže, neví, že pomoc potřebujete;)
5. Nestresujte se!!! Vše se dá vyřešit i jinak než stresem.
Ano. Život by si měl člověk užívat a ne se ho bát. Když Vás na každé přednášce straší, že neuděláte státnice, když Vám říkají, že nestihnete udělat ten a ten projekt, když Vám říkají, že máte chodit na přednášky, na kterých se dozvíte jen to, že nestíháte, nezvládáte a jste vlastně naprosto blbí, co Vám to dá? Jen stres a opět nedostatek času na to žít. Proč to takto funguje? Opravdu netuším. V Německu jsme se s tímto opravdu nesetkala. Nikdo na mě nevyvíjel tlak a stres kvůli něčemu, co vlastně ještě ani vůůůbec není aktuální. Neříkám, že není dobře varovat, ale proč to opakovat každý týden, každou hodinu? Možná to je opět mentalita lidí. V Německu by prostě člověk nepodváděl. Proč by bral ten projekt co napsal kolega, když se to chce naučit a vyzkoušet sám? A proto ani není potřeba říkal, že podvádět nemá.
Z tohoto textu by to mohlo skoro vypadat, že tam je to ráj a tady peklo. Samozřejmě to tak není. Jde o to jaké si to uděláte a jak Vás ovlivní lidé kolem Vás. Jaké prostředí Vám vytvoří lidé kolem Vás. Když Vám někdo lže, něco tvrdí a slibuje a pak nedodrží, rozhodně Vás to naštve víc, než když Vám na začátku řekne, že to asi nezvládne nebo že to takto nepůjde.
Jde samozřejmě i o prostředí kde žijete - město - pěkné/ošklivé atd. Ale nejvíce jde o to, jací lidé zde žijí a jaké lidi, zde potkáváte. A i když mě trvalo si také zvyknout na to, že je dobré pozdravit, že je dobré pomoct, když někdo potřebuje, že je dobré se usmát, protože to přináší dobrou náladu, stálo to za to! Teď mám jen opravdu velký strach, že mě lidé kolem mě ZDE v ČR opět ovlivní a vrátí tam, kde jsem byla před půl rokem. Protože mezi tolika lidmi, co smýšlejí jinak, je opravdu těžké si udržet to, co se Vám líbí a přijde lepší, když zde je přirozenější něco jiného - podvody, lži, manipulace. I tam jsem se přizpůsobila rychle a začala lidem věřit i přes zkušenosti odsud, kde se to opravdu nevyplácí. Opravdu bude těžké, si znovu zvyknout na to, být ostražitý a nenaletět každému, kdo se bude chtít jen pobavit nebo využít toho, že vy mu věříte, protože je to pro Vás přirozené, lehčí a příjemnější.
Proto doufám a věřím, že i zde třeba lidé jednou pochopí, že je lepší se na druhého usmát, pomoci mu, když to potřebuje a nelhat, když to není potřebné (a to není nikdy). A pokud ne, tak se asi zase brzy sbalím a zkusím najít místo, kde takoví lidé žijí :-)