Po podepsání smlouvy k bytu a získání tím adresy v Dánsku jsme se konečně mohli jít zaregistrovat na úřad, abychom dostali tzv. CPR number, bez kterého v Dánsku v podstatě neexistujete a nemůžete vůbec nic a se kterým naopak můžete všechno. Pak se také zaregistrovat kvůli zdravotnímu pojištění a daním. Vše to lze nějak postupně zdlouhavě udělat na úřadu každého města (tzv. municipality) a nebo je možné jednoduše zajít do IHC (International House Copenhagen), jehož součástí je International Citizen Service (ICS), kde Vám v jeden den udělají postupně vše.
Chtěli jsme tyto formality zařídit hned první den po příletu do Kodaně. Zašli jsme do IHC, kde měli mít otevřeno do 3 hodin. My tam byli ve 2 a zděsili jsme se. Tolik lidí všude!!! Bylo jasné, že naše představa o tom, jak se na všechno pěkně v klidu na jednom místě zeptáme (už jsme měli i pěkný seznam věcí, na co se zeptat - jako jak nejlépe hledat ubytování, kde koupit ojeté kolo, kde hledat práci, ...) byla mylná. Po tom, co jsme si nechali vyjet náš lístek s pořadovým číslem snad přes 400 nám bylo jasné, že ani nemá cenu zde čekat. Další den Kuba zjistil, že nám stejně nijak nepomohou a že dokud nemáme ubytovací smlouvu s adresou, tak tam ani nemusíme chodit. Dnes už ji ale máme a tak jsme vyrazili "včas" a 10 minut po otvírací době (v 10:10) si necháváme vyjet lístek, který má k našemu zděšení číslo 100. Hodinu čekáme než se dostaneme k recepci, kde nám skontrolují, že máme všechny potřebné dokumenty:
Chtěli jsme tyto formality zařídit hned první den po příletu do Kodaně. Zašli jsme do IHC, kde měli mít otevřeno do 3 hodin. My tam byli ve 2 a zděsili jsme se. Tolik lidí všude!!! Bylo jasné, že naše představa o tom, jak se na všechno pěkně v klidu na jednom místě zeptáme (už jsme měli i pěkný seznam věcí, na co se zeptat - jako jak nejlépe hledat ubytování, kde koupit ojeté kolo, kde hledat práci, ...) byla mylná. Po tom, co jsme si nechali vyjet náš lístek s pořadovým číslem snad přes 400 nám bylo jasné, že ani nemá cenu zde čekat. Další den Kuba zjistil, že nám stejně nijak nepomohou a že dokud nemáme ubytovací smlouvu s adresou, tak tam ani nemusíme chodit. Dnes už ji ale máme a tak jsme vyrazili "včas" a 10 minut po otvírací době (v 10:10) si necháváme vyjet lístek, který má k našemu zděšení číslo 100. Hodinu čekáme než se dostaneme k recepci, kde nám skontrolují, že máme všechny potřebné dokumenty:
- Pas nebo občanský průkaz s fotkou
- Pasovou fotografii
- Doklad o adrese v Dánsku (např. nájemní smlouva)
- EU registration certificate
- Dokument na základě kterého se chceme v Dánsku zaregistrovat:
- Zaměstnanec - pracovní smlouvu nebo speciální formulář od zaměstnavatele
- Student - speciální dokument
- Člen rodiny - oddací list atd.
- Nebo doklad o tom, že má člověk dostatečné finanční prostředky na to, aby z nich nějaký čas žil
- Také je možné nechat nějakou osobu, která je registrovaná jako zaměstnanec, podepsat papír o tom, že se za Vás zaručuje (finančně). Tento papír Vám dají taktéž na recepci
Ty máme naštěstí všechny v pořádku, protože jsme si vše nastudovali z vševědoucí knížečky Work in Denmark.
Na recepci nám oznámí, že nás posílají na EU registraci, následně CPR registraci a nakonec Kuba na registraci daní (k tomu je potřeba smlouva od zaměstnavatele) a že si nás vždy zavolají. Takže následuje další čekání. Jediné co je naprosto neuvěřitelné, jak se všichni úředníci usmívají a v klidu odpoví na všechny i ty nejblbější otázky 100x dokola. Představte si něco takové v ČR?
Další hodinu tak čekáme, než se na nás dostane řada na EU registraci, když kolem půl druhé odpolední konečně vydíme na tabuli magické 100 EU a přichází si pro nás paní, aby nás zaregistrovala. Naše nadšení bylo bohužel předčasné. Po asi 10 minutách nám paní oznámí, že jim právě opět spadl systém a že už dnes nepůjde, takže musíme přijít další den. Trošku nevěřícně na ni koukáme ale ona si srandu vážně nedělá. Takže tak. Celé úterní čekání bylo k ničemu.
A tak poučeni z předchozího dne si ve středu ráno bereme lístek už půl hodiny před otvíračkou a na něm číslo 18. Opravdu se také už asi po hodině čekání dostáváme na EU registraci. Následně (po další půl až hodince čekání) na CPR registraci a z ní už rychle na daně. Před druhou hodinou odpoledne máme vše vyřízené včetně nás. Takže si dáváme za odměnu skvělé domácí bagety odnaproti a jdeme ještě zařídit poslední důležitou věc a tou je bankovní účet u DanskeBank. Ačkoli mají vše v angličtině, jak se od paní dozvíme (a přesně proto jsme zvolili právě DanskeBank), tak všechny papíry na založení účtu jsou pouze v dánštině. Nenaděláš! Takže podepisujeme kdo ví co, ale dostáváme číslo účtu a s tím i vidinu, že Kuba opravdu dostane za svoji práci zaplaceno :-D Yahooo! Bez dánského účtu by mu totiž žádnou výplatu nedali a bez CPR si člověk dánský účet založit nemůže. Trošku začarovaný kruh, že?
Nakonec vyčerpaní ale šťastní, že máme naše CPR, máme kde bydlet a Kuba dostane výplatu, se jdeme podívat na věž. Výhledy na slunečnou Kodaň nám zlepší náladu.
Kromě toho všechno nás ještě večer čeká stěhování do nového bytu a skládání postele, abychom měli na čem spát. Tu jsme si naštěstí dotáhli z IKEA už v úterý :-)
 |
| Vyčerpání po složení postele, ale máme na čem spát!!! :-D |
