Hledání práce není nikdy jednoduché. O tom, ale určitě většina z Vás ví. Ovšem hledání práce v cizí zemi je ještě těžší, jak by se asi dalo čekat.
Vzhledem ke zkušenostem z Brna, kde se mi sami ozývali náboráři, že hledají absoluventy, jsem si tuto skutečnost plně uvědomila až přímo v Kodani. Navíc v Dánsku mají lidé na všechno hromadu času. A vlastně nejen v Dánsku, jak jsem později zjistila. Asi obecně na severu mají firmy hromadu času na to, aby se na Váš životopis podívali. Přijde mi to zvláští. Zaprvé, když už si dají inzerát, že shání někoho na danou pozici, tak bych předpokládala, že chtějí opravdu někoho najít a pokud možno, co nejdříve. Zadruhé, z pohledu hledajícího, když někam pošlu, že mám zájem o danou pozici, tak o ni mám přece zájem teď a ne za půl roku. Ano, čtete správně. V listopadu mi přišla odpověď na email/"aplikaci" z Osla z Norska, který jsme psala v červnu. Což o to, že Vám takto pozdě napíší, že o Vás nemají zájem se dá pochopit, ale toto byla odpověď kladná. Respektive daná firma se mnou chtěla začít dělat pohovory. Přišlo mi to opravdu neuvěřitelné. Ať se jednalo o velice zajímavou pozici, která by mě nejspíš opravdu zajímala a na první pohled vypadala přesně tou nabídkou, kterou hledám, musela jsem zdvořila odmítnout, že po 2 měsících strávených v Dánsku, kde se nám konečně podařilo tak nějak všechno zařídit, se nehodláme stěhovat hned teď do Norska. I když upřímně, ne že by mě to nelákala :-D Ale řešit všechny ty formality, bydlení atd. znovu v tak krátké době, tak na to nemá asi nikdo.
Vraťme se ale k hledání práce v Dánsku. V Kodani fungují všemožné podpůrné programy pro tzv. "spose" - manželky/manžele, přítelkyně/přítele "přištěhovalců", kteří zde mají práci. Je to opravdu zajímavé a podle mého názoru dobře vymyšlené. Dánové prostě chtějí, aby se do pracovního procesu zapojila celá "rodina", i když sem původně přijede za prací pouze jeden její člen. Co je na tomto ale nemylé, je fakt, že pokud nebydlíte v tzv. kommune (okres/obec) Kodaně, nemáte na tento program nárok. Což byl můj případ.
Proto jsem se zeptala v IHC (International House Copenhagen), kde tvrdí, že Vám i v tomto ohledu poradí. Když jsem ale přišla s tím, že chci najít práci a bylo na mě vidět, že jsme včera přiletěli, pouze mi dali seznam agentur, kam mohu zkusit zajít. A tak jsem pár z nich zkusila - a teda upřímně řešeno bez úspěchu.
Takže přisli na řadu "ozkoušené" metody - online. Tedy hlavně LinkedIn a Graduateland. Pak také několik málo online agentur, které jsou ale převážně v rodném jazyce - tedy v dánštině nebo švédštině (protože jsem hledala i v Malmö vzhledem k tomu, jak je blízko Kodaně).
Tato "on-line" metoda se mi zatím potvdila nejvíce. Na Graduateland člověk najde mnoho zajímavých inzerátů, přes které se pak případně dostane/dozví o zajímavých firmách a na jejich stránkách už najde další volné pozice, na které je vhodné napsat. Ze začátku jsem však stále netušila, že na odpověď mají firmy opravdu mnoho času a tak jsem si myslela, že něco dělám špatně. Proto jsem navštívila tzv. "Red cross", kde Vám dobrovolníci poradí, co přesně děláte špatně v procesu hledání práce, co byste měli dělat jinak, či jak si vylepšit/změnit životopis nebo motivační dopis. Tato návštěva mi sice nepomohla najít vysněnou práci, ale dala mi novou naději do hledání, která v daný moment byla opravdu potřeba.
Na závěr bych měla zmínit i stránku EURES, na které našel práci Kubík už v ČR a dokonce mu na to stačil jeden Skypový pohovor.
Já nakonec našla práci přes LinkedIn a i když nejde o pro mě zajímavou práci, vzala jsem ji, protože něco je lepší než nic. Mimo to, slyšela jsem i zkušenosti ostatních, jako například Norberta (Kubova kolegy), který hledal v Kodani práci skoro celý rok a našeho kamaráda španěla, který zatím také marně již několik měsíců hledá.