V neděli 15.4. jsem konečně vyrazila obkouknout místní závody. Konkrétně 16. Weinberg-OL v Ingelheimu. Ačkoli jsem čekala "obyčejný" závod v lese, na místě jsem pochopila, že i když je trať dlouhá 7,1km pro naší kategorii, tak nejde o trať v lese, ale o trať ve vinicích. To už napovídá i sám název. Sice jsem před tím nikdy mapu pouze s vinicemi neviděla, ale jak jsem si přečetla v pokynech a jak mi ještě jednou vysvětlili, skrz je možné běhat pouze ve směru, jakým jsou vinice natahány a ne je křižovat. Bylo by to i dost nepraktické, protože tam jsou dráty, ale každopádně to bylo zakázané. Lesík se nakonec taky nějaký našel. Měli jsme tam 3 kontroly, byly vidět už z dáli a byla to snad jediná rovina na celé mapě. Protože vinice jsou samozřejmě v kopci. Tím, že se vinice nemohli křižovat, musel člověk volit opravdu opatrně postupy mezi jednotlivými kontrolami a celá trať se značně protáhla. Stejně tak zde byla nepříjemná křoviska s ostnatými keři, která se rozhodně nevyplácela probíhat (prodírat). Nakonec jsem tedy naběhala něco málo přes 9 km. Ze čtvrtečního tréninku jsem ale byla dobře připravena. Protože trať v kopci, co měla být 7,8 km, byla měřena na "desítce" a skutečná mapa byla "patnáctka", takže i když se mi hodinky v půlce tréninku vybyli, dokázala jsem si přepočítat, že trať měla zhruba 11,5km.
Ale zpátky k závodu. I když se mi zdál dosti běžecký, tak jsem ke konci z únavy dokázala udělat pár menších drobných chybek, které stály tak za 1-2 minutky. Konkurence zde však nebyla největší a tak jsem i přes to vyhrála 2 flašky místního vína a nějaký prostředek na úklid a druhé Jenny nadělila 5 minut.
 |
| Mapa závodu i s postupy z GPS |
Závod byl úplně o něčem jiném, jak typické závody u nás v ČR. Nejen, že zde nebylo jedno shromaždiště, kde by se vše odehrávalo, také zde bylo mnohem méně účastníků a samozřejmě i trať a prostředí bylo jiné. Nejdříve jsme se odprezentovali u "autoprezentace", po odběhnutí závodu jsme přejeli do sprch a nakonec ještě do místa, kde bylo připraveno občerstvení a následné vyhlášení výsledků.
Musím ale uznat, že jsem si to opravdu užila a věřím, že v letních měsících jsou takového závody mnohem náročnější, protože i když v neděli nebylo nijak velké teplo, sluníčko svítilo jen maličko a občas, tak se člověk pořádně zapotil.