Jako snad všude na světě i v Německu slaví Velikonoce. Musím říct, že nevím, jaké přesně dny, svátky a zvyky mají, ale státní svátek tu mají nejen v pondělí ale i v pátek. Na univerzitě jsme dokonce dostali volno skoro celý týden a to od čtvrtka do úterý. Tyto dny se samozřejmě museli využít k pořádnému cestování a to hlavně i proto, že mě navštívili rodiče, takže bylo i s kým cestovat :-)
Pátek 6.4. - Výlet po Rýnu
Bohužel na tyto volné dny nebyla předpověď počasí moc slibná. Jen na pátek hlásili jakž takž polojasno a postupně jen hůře a hůře. A tak jsem rozhodla, že v ten "nejkrásnější" den vyrazíme na výletní loď plující z Rüsdesheimu do St. Goar po řece "Rhein" (Rýn). Cesta se jmenovala "Loreleyfarht", protože právě Loreley je zde velice známý. Jedná se o vysoká skaliska, kde se řeka zužuje a proto je zde nejhlubší. Její hloubka je zde dokonce prý až 25m. Před tím jsme ale samozřejmě viděli mnoho dalšího hezkého. Údolí Rýna je prostě krásně. Vinice, spousta hradů a pěkných menších městeček. Bohužel počasí nebylo polojasné, ale zatažené :-(
To se však změnilo chvilku po vylodění. Kdy jsme nasadili brusle a z Rüdesheimu jsme podél Rýna jeli do Eltville. I když jsme netušili, jak moc dobře se pojede, cesta nás příjemně překvapila. Postupně zde bylo i docela dost lidí, protože počasí se opravdu rapidně vylepšilo a nejen, že svítilo pěkně sluníčko, ale bylo i relativně tepleji, a protože byl svátek, bylo zde otevřeno několik "zastávek" na ochutnávku místního vína.
V Eltville jsme opět sedli do auta a jeli se ještě podívat na zámek Biebrich. Protože ten určitě stojí za to. Celý den jsme pak zakončili večeří a kratší procházkou centrem Wiesbadenu. FOTKY
Sobota 7.4. - Wiesbaden
Protože ten, nás čekal v sobotu. Počasí se zdálo lepší. Vypršelo se naštěstí už před tím, než jsme vyrazili a dokonce i to sluníčko se občas objevilo. Ale teplo tedy nebylo. A tak po obhlédnutí nějakých těch kostelů, Landhaus, Kurhaus (lázní) a Kurpark (lázeňského parku), pravidelného sobotního trhu na náměstí u radnice, radnice a horkého pramene jsme vyrazili na Neroberg, abychom se maličko zahřáli. Nakonec nejen, že jsme se opravdu zahřáli, ale i sluníčko se na nás opět usmálo a tak byl překrásný výhled na celý Wiesbaden. Dokonce jsme na Nerobergu objevili obrovské lanové centrum, o kterém jsem opravdu netušila.
Dále jsme se vydali do areálu "Unter den Eichen", kam chodím na fakultu a pak už do slibovaných termálních lázní Kaiser-Friedrich-Therme, na které se zejména mamka opravdu těšila. Vůbec jsem netušila, jak budou vypadat nebo jak to zde chodí. A když nám paní u vstupu oznámila, že celé lázně jsou nudistické, rozuměli jsme jí až asi na potřetí a musím přiznat, že v tu chvíli jsem netušila, jestli mluví anglicky nebo německy. Nakonec to ale bylo dobré. V lázních byl termální bazén z vířivkou, obrovský bazén se studenou vodou pro ochlazení ze sauny a páry, kterých zde bylo několik. A v každou celou hodinu zde probíhalo nějaké "speciální" saunování, kdy se měnilo aroma sauny, větralo a následně opravdu hoooodně oteplilo. Tak dlouho jsme ještě v životě v bazénku s ledovou vodou nevydržela, jak asi po 5-8 minutách tohoto "intenzivního" saunování, kdy nejen, že týpek vylil na kamínka snad celé vědro vody, a proto zde bylo takové vedro, ale ještě na nás ten teplý vzduch ručníkem házel. Takže lázně byli úspěšné a jak začínalo pršet, když jsme šli dovnitř, tak začínalo svítit sluníčko, když jsme šli ven. A proto i sezení na zakryté terase restaurace Vapiano, kde jsem si dali místní pizzu, vůbec nevadilo.
Celý den jsme zakončili menším nakupováním - návštěva obchodního centra Karstadt, Deichman a REWE. A také jsme cestou na hotel objevili další horký pramen, o kterém jsem netušila, že jde o pramen. FOTKY
Neděle 8.4.
Na neděli jsem naplánovala delší výlet. Lépe řešeno výlet do vzdálenějších měst. A to Karlsruhe a Heidelberg.
Karlsruhe
Protože jsme vyrazili relativně brzy a cesta celkem utíkala, tak jsme i do Karlsruhe dorazili brzy a to sice kolem 10 hodiny. Pro Němce sice brzy, pro nás akorát, protože v tuto hodinu otevírají turistická místa. A tak to bylo i se zámkem. Podařilo se nám zaparkovat přímo v podzemním parkovišti pod zámkem a tak jsme už chvíli po 10 prohlíželi místní výstavu. Nejdříve jsme nějak netušila, ale pak mi došlo, že celý zámek je v podstatě muzeum, kde jsou vystaveny informace a vůbec všechno možné o Německu (a nejen ho) v průběhu doby od Antiky až do dnes (konkrétně zhruba do roku 2000). Bylo to opravdu zajímavé, ale dosti rozsáhlé. Rozhodně se mi líbilo malé posezení u ukázky písní 60, 70, 80 a 90-tých let. A také vyhlídka ze zámecké věže na rozsáhlí park za zámkem a na druhou stranu na město. Jak jsme se dočetla, město je postavené podle nákresu a tak má celkem pravidelnou strukturu ulic. Bohužel nějaká část centra je zrovna opravována a tak celkový dojem z pohledu maličko kazili jeřáby. V dálce byla dokonce vidět i jedna z mnoha atomových elektráren v Německu.
Po prohlídce zámku jsme zavítali samozřejmě i do města. Konkrétně na náměstí a tak nějak to trošku prošli.
Heidelberg
Toto městečko je sice menší jak Karlsruhe, ale za to se mi líbilo o mnoho více. Hlavním monumentem celého města je hrado-zámek ležící na kopci nad městem. Z něho je nádherný výhled na celé městečko. Musím říct, že mě překvapila ta spousta návštěvníků. Ale chápu je. Opravdu to stálo za to. Protože nejen pohled odtud, ale i hlavní ulička procházející "Alt Stadt" stála za to - Karlsruhe a Heidelberg.
Pondělí 9.4. - Frankfurt am Main
Nakonec jsme si nechali Frankfurt. Jak se ukázalo, předpověď měla alespoň trošku pravdu a v pondělí bylo o pravdu nejhůře. Pršelo a byla zima. Nic moc na procházení se po městě. Jak už jsem ale napsala, Frankfurt je maximálně na 2 hodiny. Tentokrát jsme to vzdali přímo podle mapky po trase vyznačené pro turisty procházející těmi nejzajímavějšími místy. Dostali jsme se tedy i na náměstí a do Dómu, kde zrovna probíhala Velikonoční mše. Protože opravdu nebylo pěkně, zastavili jsme se v kavárně na jednu čokoládu na zahřátí a pak vyrazili na kratší procházku po druhém břehu Mohanu, aby jsme viděli typický pohled na Frankfurt. To už ani nepršelo. Na úplný závěr jsme nechali pohled shora, tedy Main Tower. Bohužel počasí nám opravdu nepřálo, a tak se znovu rozpršelo, foukalo a byla zima. Nebylo tedy tentokrát vidět ani frankfurtské letiště, ale celý Frankfurt a jeho střed naštěstí ano. FOTKY
Jak jsem se tedy počasí bála, tak nakonec se to celkem vydařilo, až na tu zimu. Výlety byly opravdu krásné a stáli za to. A proto děkuji mamce a taťkovi, že se na mě přijeli podívat a dělali mi tak příjemnou společnost při poznávání Hessenska, Porýnského-Falcu a Bádensko-Württemberska.