Týden rychle utekl a je tu zase konec víkendu .. ach jo! A tak je nejvyšší čas zhodnotit právě uplynulý týden. V rámci studia němčiny bych měla hodnotit spíše německy, ale protože chápu, že ne všichni čtenáři by si početli, vezměme to dnes ještě v češtině, ať máte nějaký ten čas se připravit ;)
V pondělí mě čekala první přednáška. Myslela jsem, že začíná v 11 hodin a tak jsem si na kampus nebrala notebook, že půjdu pouze na přednášku, na oběd a poté na domluvenou prezentaci. Přednáška však začínala až v 11:45 a tak jsem konečně našla místní školní knihovnu. Není špatná a vybavenost také ujde (obecně zkoumáno). Knížek k mé problematice (programování pro Android), se zde najde opravdu dostatek a to jak v německém tak i anglickém jazyce.
Přednášku předmětu "Mobile Anwendunge" měl profesor Gergeleit. Hned na začátku jsem zjistila, že jsem 1. přednášku nepromeškala, jak jsem původně myslela, ale že právě tato je úvodní. A proto se nemluvilo o konkrétním tématu, ale spíše o úvodu do předmětu. Povinné položky, o čem to všechno bude atd. Ale musím říct, že i když jsem nerozuměla samozřejmě každé slovo, bylo to zajímavé. Najednou bylo 13:15 a s tím i konec přednášky, který měl být už v jednu hodinu. Už jak jsem odcházela, tak mě mrzelo, že za týden přednášku kvůli exkurzi na Frankfurtské letiště nestihnu. Při odchodu jsem se ještě seznámila s holčinou studující magisterské studium. Na obědě z Ekateriny (představené jako Káťa) vypadlo, že zde žije 5 let a jinak je z Ruska. Víc to bylo poznat podle jména než podle řeči (přízvuku). Takže za 5 let ... :-)
Po obědě jsem se domluvila s profesorem, že prezentovat přijdu ve 4 a tak jsem opět zašla do knihovny a začetla se do knihy. Ve 4 jsem se tedy dostavila a po kratším hledání a čekání jsem nakonec svoji prezentaci uskutečnila. Naštěstí už zde byli pouze 2 studenti a profesor. I tak je opravdu neskutečně těžké prezentovat v cizím jazyce. I když jde o angličtinu, o které si myslíte, že ji jakžtakž ovládáte, i když jde o prezentaci, kterou už jste jednou v češtině a celkem úspěšně bez větších problémů prezentovali a i když jste si to asi 5x odvykládali a před tím napsali, co chcete říct :-D Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že mi vypadne slovíčko "inspired" (inspirovaný) a že tam budu stát jak tvrdé Y, koukat do země, potit se a přemýšlet, jak jinak to sakra říct, neuvěřím. Příště si to zkusím 10x ;) Na závěr se to ale nějak rozjelo a diskuze nad otázkami profesora už nebyla tak hrozná. Nakonec mě nejvíce překvapila Katčina otázka, která celý ten můj strašný výkon sledovala, proč jsem prezentovala v angličtině a ne v němčině :-D Tak třeba za těch 5 let ;)
Nakonec jsem ještě probrala s profesorem formality jako čip na vstup do laboratoře a zapsání se na bakalářskou práci. Zjistila jsem tedy, že v Německu, jak již mi jeden profesor řekl, mají opravdu na vše nějaký formulář, a tak i na bakalářskou práci jich pár musím vyplnit, nechat podepsat a nakonec odevzdat. Od data přihlášení mám pak přesně 3 měsíce na vypracování mé bakalářské práce, která nakonec vypadá v podstatě jako ta v ČR. Pouze nějaké ty úvodní formální stránky jsou samozřejmě jiné a v němčině. Do daného data musím tedy odevzdat 4 vytištěné exempláře svázané v knihu (jako u nás) a odevzdat i s CD se zdrojovými kódy. Proto jsem se rozhodla, že se zapíšu hned po Velikonocích, ať se vše pěkně stihne a to i s následným kolokviem.
V úterý jsem zavítala opět do "mé" studovny a to co nejdříve (tedy kolem 9 až půl 10), protože po 2. hodině mi začínal kurz Landeskunde. Bohužel jsem se kolem 12 zasekla a ještě dostala takový hlad, že jsem to zabalila a utíkala do menzy na Business Schule. Abych pravdu řekla, tak kurz v tento den stál opravdu za nic. První hodinu se řešil problém náhrady hodin, které nám kvůli svátkům, prázdninám a dalším podobným věcem odpadnou. Druhou hodinu se četl text z minula, který už jsem si převážně přečetla doma a poslední hodinu nějaký další text a poslech. To už jsem ale po tak únavných prvních dvou hodinách nebyla schopná více vnímat. Bohužel. Příště nás čeká sledování německého filmu Die Welle (Vlna). Takže to se celkem těším a doufám, že budu alespoň maličko rozumět o čem to je.
Večer jsme zavítali za Lidyi na Camp Pieri, nebo lépe řečeno do Hippies baru hned vedle. Celkem fajn. Nakonec se tam objevilo více lidí z Erasmu, bohužel však opět povětšinou anglicky mluvících a tak jsem zjistila, že ještě těžší než mluvit německy, je snažení přepínat mezi němčinou a angličtinou. Najednou se přistihnete, že půlka slovíček se sice anglicky ale ta druhá ...
Už večer (nebo spíše v noci) jsem tušila, že další den se mi chtít vstávat nebude. A tak jsem zůstala doma a vyrazila až na kurz němčiny. Za začátku to vypadalo, že kurz bude dosti osobní. Bylo nás zde totiž pouze 5. O 15 minut později ale dorazili dalších 4 Španělé a Ruska. Bohužel 4 z těchto pěti jsou na tom s němčinou ještě o dost hůře jak já. Nakonec se to ale naštěstí tak nějak rozjelo a než jsem se nadála byl konec. Učitel není špatný, ale když je člověk zvyklý na Rolandovi hodiny (učitel z intenzivního kurzu), tak ho ostatní výuka zaujme hůře. Uvidíme příště, kolik studentů vydrží. Myslím, že by to nakonec nemuselo být tak špatné.
Navečer jsem ještě zavítala na běžecký trénink na Nerotal (pod Neroberg). Les od Nerotalu je opravdu velký a tak stál trénink za to. Nakonec jsem si ho ještě prodloužila o cestu přes město zpět na Schiersteiner Straße.
Tentokrát jsem opět zavítala na kampus a celkem poctivě pracovala. Dokonce jsem se rozhodla, že už je opravdu čas založit v Eclipsu nový projekt s názvem BP, a tak si můžu zobrazit úvodní obrazovku navržené aplikace (bez speciálního designu), kontextové menu, nastavení (bez konkrétních položek, protože zatím nevím, co přesně budu opravdu chtít) a nápovědu. Na další týden (nebo spíše týdny) na mě čeká zobrazení mapy, což bude opravdu oříšek, protože ještě přesně ani nevím, jak potřebné OpenStreetMap do aplikace nahrát, natož je dostat do zobrazení, které přesně chci. Musím ale uznat, že i když jsem se v jednu chvíli na pár hodin zasekla na vytváření vlastního dialogového okna, tak se mi pracovalo dobře :)
No a protože byl čtvrtek a jak jsme zjistili, tak čtvrtek je den dění (a v pátek se spí), tak jsme vyrazili na koleje Friedrich-Neumann, které se nacházejí hned vedle kampusu Kurt-Schumacher-Ring, kde se měla konat "párty", ze které se pak půjdu na semestr zahajovací párty do klubu (ani nevím jakého). Nejdříve to vypadalo, že se na koleje ani nedostaneme. A když už jsme se dostali, tak to vypadalo, že studenti s Erasmu tak nějak pozapomněli, že se na Facebooku domluvili, že dnes se nepije na Camp Pieri, ale zde. Naštěstí nás i místní převážně němečtí studenti tak nějak přijali a i bez známých tváří se to začalo rozjíždět. Nejdříve jsme se seznámili se 3 studenty prvního ročníku architektury a později se 2 z Gießenu, kde se nakonec ukázalo, že jde o studentku z Brněnské Masarykovi univerzity studující Germanistiku v rámci Erasmu a jejího německého přítele. I tak jsme tedy po pár česky pronesených slovech zůstali u německé konverzace a tak musím i tento večer prohlásit za velice povedený.
Jak jinak i tento den po večerním programu se mi nechtělo zrovna 2x vstávat. Venku to ještě nevypadalo na moc pěkné počasí a tak jsme opět na kampus nevyrazila. Nejdříve jsem se šla proběhnout tradičně do Kurparku (lázeňského parku) a pak si šla vyzvednou klíče od "nového" pokoje. O pár těch euro lehčí (po zaplacení kauce a nájmu) jsem se vrátila začít balit. Pátek jsme tedy věnovala převážně stěhování a zabydlení se. I tak to tak nějak uteklo a já si už jen večer před spaním pohrála s foťákem (protože ta zrcadlová skříň prostě tak moc lákala :-) - tak různě).
Nejen, že to vypadalo, že se každou chvíli rozprší, ale také jsme výjimečně na tento den nedomluvili žádný výlet. A tak jsem se vyrazila jen tak projít do města, najít hledané termální lázně, podívat se na střechu obchodního domu a nakoupit nějaké to jídlo. Prošla jsem se pěkně, Wiesbaden prohlédla pěkně z výšky a nakonec nakoupila tak moc, že jsem to až nemohla unést.
Počasí bylo opravdu unavující a tak jsme se odpoledne rozhodli zajít do bazénu. Bohužel už nebylo tak úplně odpoledne, ale podvečer a tak když jsme přišli, bylo už pozdě. Lépe řečeno za půl hodiny zavírali a tak už nemělo cenu chodit dovnitř. Šli jsme tedy cestou zpátky opět někudy jinudy a navštívit Tureckou čtvrť, přes kterou už jsem ve středu běžela z tréninku.
Večer už jsem si jen pustila NCIS a šla spát.
Ne že by se mi ráno chtělo vstávat, ale když už jsem přislíbila účast na mapovém tréninku v Biebrichu, vstát jsem prostě musela. A opravdu jsem nelitovala. Proběhnutí na zcela nové, ještě nepoužité mapě a to nejen přímo v parku, ale i v uličkách kolem něco, opravdu stálo za to. I když už jsme zde jednou byli, objevila jsem spoustu pěkných nových míst. Nebylo sice zrovna kdovíjaké teplo, ale sluníčko se zas činilo, takže nádherné nedělní dopoledne.
A protože se včera bazén nevydařil, dnes jsme to zkusili znovu, tentokrát však opravdu odpoledne. A vydařilo se :-)
Nakonec jsme ještě přibrali Kryštofa a šli zkusit znovu výhled ze střechy obchodního domu v centru. Tentokrát však z toho druhého. Oba byly samozřejmě v neděli zavřené. I tak se nám ale nakonec na jeden opravdu vyjet povedlo. Funguje zde totiž parkoviště i v neděli a tak i výtah k němu. A musím uznat, že dnes to byly povedenější fotky, protože sluníčko tak svítilo, až jsem litovala, že jsem zapomněla sluneční brýle na pokoji - Wiesbaden.
Neděle a vůbec celý týden byl tak nějak vyčerpávající, že teď už jen pustit nějaký ten německý kanál k procvičení němčiny a zalehnout! Gute Nacht!