čtvrtek 19. dubna 2012

Luminale Frankfurt

Od neděle 15.4. do pátku 20.4. se ve Frankfurtu a okolí koná takzvané Luminale (program). Jde o hru s osvětlením. A tak jsme si to přece nemohli nechat ujít.

Právě v neděli se konalo zahájení celé této necelý týden trvající akce a tak jsme se vydali do Frankfurtu. Protože světlo tu je dlouho do večera nemělo cenu vyrážet moc brzy. I tak jsme do Frankfurtu dojeli za světla a proto jsme se vydali k budově Burzy, která byla otevřená veřejnosti. Vystáli jsme si frontu, ale stálo to za to. Burzu zatím viděla jen v amerických filmech a tak toto bylo opravdu zajímavé srovnání. Bohužel jsme si zapomněla přibalit foťák a tak mám z celé akce jen pár fotek z mobilu.

Když jsme vyšli z budovy, už bylo šero a tak jsme se vydali na místní náměstí. Cestou jsme však ještě potkali pěkně osvícenou zajímavou fontánu a k tomu nasvícený jeden z mrakodrapů. Opravdu parádní pohled. Dále jsme navštívili velice zajímavé nákupní centrum, které bych řekla, že je osvíceno naprosto běžně. To bylo ale mnohem zajímavější svojí architekturou než čímkoli jiným. Prošli jsme tedy náměstí, kde jsem toho čekala více, a došli k Rýnu. Dále jsme chtěli nasednou na bus, který jezdil okružní jízdu po Frankfurtu, abychom se dostali do Palmengarten, kde mělo být mnoho zajímavého. Trasu autobusu nebylo těžké najít, ale než jsme našli zastávku, kde zastavuje, ujelo nám jich několik a taky jsme se parkem a přes pár dalších zajímavě osvětlených míst dostali až k AlterOpeře, která byla také osvícená a lavičky před ní postupně měnili barvu. To bylo opravdu zajímavé.

Nakonec jsme se tedy dostali do Palmengarten. Člověk by nečekal, ale opravdu jde v podstatě o takovou botanickou zahradu. Na venkovním divadlu probíhala tichá diskotéky, kdy jste si mohli půjčit sluchátka a taky si jít "zapařit". Mnohem hezčí, ale bylo na to všechno spíš koukat z hlediště. Světla se opravdu měnila podle hudby, která však byla neustále dokola dosti podobná. Našlo se zde ještě spoustu dalších zajímavých věcí, ale popsat se to nedá. Pokud jde o světlo, slovy nelze vyjádřit.

Nakonec jsme před půlnocí, kdy už stejně všechno končilo - a to že jsme toho tak polovinu nestihli navštívit - sedli na vlak a vyrazili zpět do Wiesbadenu.